Text a fotografie: Dagmar Sojková-Guhryová
Určitě to znáte: místo sněhových vloček se na nás shůry sypou drobné zmrzlé, krupici připomínající „kuličky“, které tak nějak „šustí“. Ne, to nejsou to kroupy, jde vlastně o sněhové vločky, které vysoko v teplé vrstvě vzduchu roztají, a jak si tak padají coby vodní kapičky k zemi, dostanou se níže do studené vrstvy vzduchu, kde zmrznou. S takovými krupkami si hlavu dělat tolik nemusíme. Ta nás však zcela jistě rozbolí, když začnou z teplých vrstev atmosféry dopadat k zemi s teplotou pod bodem mrazu, na přezimující vegetaci, předměty nebo objekty kapky deště, které se rozlijí, vzápětí umrznou a vytvoří jakousi průhlednou „polevu“.
Do ledu se rázem obalí stromy a rostliny, jež kdekoho udiví svou „křišťálovou“ krásou. Jenomže krásou velmi nebezpečnou, neboť pod tíhou ledu praskají a lámou se větve, padají celé stromy a ohrožují vše živé, veškerou dopravu a zásobování. Málo odolné vůči námrazám tohoto charakteru jsou třeba některé druhy javorů, borovice, lípy, břízy aj.
K tomu nutno přičíst kupříkladu též vrstvami ledu obalené dráty a stožáry elektrického vedení, několikacentimetrové vrstvy ledu na chodnících a komunikacích, po nichž se můžeme leda tak klouzat na sedacích partiích či je zdolávat na bruslích – řečeno s nadsázkou. A to již vůbec nehovořím o utrpení nebohé zvěře, ptáků, ba dokonce hospodářských zvířat.
Takové svízele způsobí ledovka. Bičují-li pak ony deště, provázené navíc ledovým větrem, krajinu i několik dní a vytvářejí se přitom velmi silné vrstvy ledu, jde rovnou o ledovou bouři. A o problém vážně nemalý. Uvádí se, že led vzniklý z mrznoucího deště je velmi kompaktní, prostý vzduchových bublin, a proto nejtvrdší, taktéž vykazuje značnou hmotnost.
Co platno, že jsme s předstihem meteorology varováni, když taková kalamita dočista ochromí každodenní života běh.
Poznámka
Na tomto místě je třeba upozornit na záměnu ledovky s náledím, které vzniká, pakliže umrzne povrch již vlhkých komunikací kupříkladu po tání sněhu nebo předešlém dešti.
Zima doposud vládne pevnou rukou, i když její rozmary jsou nevyzpytatelné: jednou nám div nerozkvétají louky, načež vzápětí udeří mrazy a sníh se valí ze všech stran, aby to vše následně vystřídalo období takové nijaké, něco mezi jarem a mírným podzimem. Vesna se ozve fujavicí, která pokryje závějemi sněhu probouzející se přírodu… Prostě blázinec. A slovy „pečovatelů“ o síť silničních a železničních komunikací: Počasí nás opět zaskočilo. Letos si nás vychutnaly sněhové vánice – nebylo jich moc, avšak stály za to, neb za sebou zanechaly spoušť a mnoha postiženým zbyly jen oči pro pláč. Ale v předešlých letech jsme mocně zakusili, co dokážou ledovka a mrznoucí déšť. A už vůbec je nezapomenutelný zážitek, potká-li člověka něco takového přímo na cestě, jako třeba mne a manžela v období kalamitní situace v České republice i sousedním Slovensku roku 2014:
Šeřilo se a reflektory „pažouta“ osvětlovaly silnici před jeho „čumákem“. Kus cesty z Prahy jsme již měli za zády, když se spustil hustý déšť a přívalem obrovských kapek bičoval krajinu kolem – a nás v ní pochopitelně. Okamžitě však umrzal na kapotě, na sklech, prostě na všem. Hrozné! Rázem jsme se sunuli vpřed pouze krokem, klouzali jsme a kličkovali z levé strany vozovky na pravou. Všude se povalovaly hromady ulámaných větví, ba i celé kusy stromů. Udržovali jsme patřičnou vzdálenost od kamionu vlekoucího se před námi, z jehož návěsu se co chvíli urval obří ledový škraloup, a navzdory opatrnosti manžela šoféra se s jeho zbytky co chvíli seznámilo přední sklo „pažoutovo“. Rány jako z děla! Srdce až v krku! Většinu cesty vpravo les, vlevo les a vzrostlé letité listnáče podél vozovky. Těžká tma. Déšť i na vyhřívaném skle namrzal tak, že to stěrače stále hůře zvládaly. Oči jsem upírala do korun stromů, abych včas zachytila, ze které strany na nás přiletí nějaký ten „klacíček“. Pozor hromada! Bacha větev! Led z kamionu! A déšť ne a ne přestat. A umrzal a umrzal!
Ta cesta z Jihlavy do Moravských Budějovic a dále do Jaroměřic nad Rokytnou, to byla, vážení, skutečně lahůdka s několika nucenými zastávkami z bezpečnostních důvodů. Měli jsme z pekla štěstí, že jsme ji přestáli bez úhony, jelikož jiní neměli. Tak velkolepě nás přivítal prosinec 2014. Následoval týden bez elektřiny, neb ani stožáry a dráty elektrického vedení nezůstaly ušetřeny. To nestačilo. Praskl hlavní přívod vody do města. Zkrátka mrznoucí déšť tehdy napáchal paseku prakticky v celé republice, obrovské problémy měly České dráhy, které řadu vlaků nevypravily, ostatním značně omezily provoz, autobusová doprava a MHD, nákladní automobily, osobní jakbysmet. Nemocnice praskaly ve švech zaplaveny úrazy. A zapotili se samozřejmě naši energetici. Příroda byla pravděpodobně zastánkyní názoru, že je opakování matkou moudrosti, pročež nás cvičně poškádlila ledovkou i na začátku roku 2015.
Copak je to ale v porovnání s ledovými bouřemi sužujícími třeba Kanadu či Spojené státy. Dočetla jsem se, že jedna z nejhorších ledových bouří provázených i krupobitím postihla 4.–10. ledna 1998 kanadské Ontario a Quebek či New Brunswick. Neskutečná přírodní katastrofa! Bouře řádila více než osmdesát hodin, zanechala po sobě mrtvé, zraněné, uhynuly tisíce kusů zvířat a napáchala neskutečné škody třeba na javorových porostech určených k získávání suroviny pro výrobu sirupů. Led pokrývající zemi měl prý tlouštku od osmi až po patnáct centimetrů. Více než čtyři miliony lidí zůstaly bez elektřiny a topení, za své vzaly tisíce ocelových stožárů a sloupů elektrického vedení. Na pomoc bylo povoláno patnáct tisíc vojáků, pomáhali civilisté i Červený kříž. Přes veškerou snahu zůstalo ještě měsíc po této katastrofální bouři bez proudu na sedm set tisíc lidí. Škody byly vyčísleny na pět miliard dolarů.
Jak uvádějí zahraniční prameny, zůstalo v prosinci 2008 kvůli ledové bouři na severovýchodě USA zhruba 1,25 milionu domácností a podniků bez elektřiny. V lednu 2009 paralyzovala ledová bouře následovaná poté bouří sněhovou v USA státy Kentucky, Oklahomu a Missouri. Celkem zůstaly bez proudu více než dva miliony lidí. Ledová vrstva měla sílu až 12,5 cm.
Během zimy 2009–2010 způsobil kalamitu mrznoucí déšť ve Velké Británii a Irsku, především pak nejvíce v oblastech jižního a západního Yorkshire v severní Anglii.
Na konci roku 2010 a počátkem roku 2011 se potýkala Moskva nejprve s hustým sněžením, po němž následoval mrznoucí déšť. Více než čtyři sta tisíc lidí zůstalo bez elektřiny, zkolabovala doprava, obchody, školy nemocnice a různé instituce, Letiště Domodědovo muselo být zcela uzavřeno a stovky cestujících uvízly uvnitř, Šeremetěvo a Vnukovo fungovaly sice v omezeném režimu, ale pouze o jeden den déle.
Koncem ledna 2013 si zoufala leckterá evropská letiště pod náporem mrznoucího deště a následného sněhového přívalu. Nebylo v silách pracovníků letišť odstranit z letadel silné nánosy ledu. Lety byly zrušeny a stovky cestujících zaplnily letišťní haly. Frankfurt nad Mohanem, Stutgart, Amsterdam, Brusel, Londýn, Paříž a v důsledku toho i další, navazující letiště. Silný led pocuchal troleje i koleje, v Německu museli uzavřít kvůli ledu některé úseky dálnic.
V únoru 2014 „se rozvášnil“ mrznoucí déšť v části Slovinska a vytvořil ledovou glazuru přes pět centimetrů silnou. Situaci zhoršilo hlavně to, že oblast byla předtím vydatně zasněžená. Více než dvě stě tisíc lidí zůstalo bez elektřiny. Stav na železnicích byl tak katastrofální, že trvalo několik týdnů, než byl obnoven provoz. Nejvíce byly postiženy města Postojna a Pivka. Zasaženo bylo též severozápadní Chorvatsko.
V únoru 2017 potrápil mrznoucí déšť Maďarsko, kde došlo k mnoha dopravním nehodám, selhala doprava ve velkých městech, zejména pak v Budapešti. Rok na to se potýkala s ledovkou Paříž, která kvůli mrznoucímu dešti musela uzavřít z bezpečnostních důvodů svou slavnou dominantu – Eiffelovu věž. Na ni nastoupili dělníci, aby odstranili led alespoň ze schodů a části konstrukce. Jak v Maďarsku, tak i ve Francii martyrium obyvatel pokračovalo, poněvadž se bezprostředně po ledovce hustě rozchumelilo na několik dní. Na silnicích během tohoto nadělení uvízly stovky aut, především pak v okolí Paříže.
Příkladů lze doložit mnohem více, avšak pro běžnou informovanost předešlé zcela jistě postačí. Ve všech případech vznikly škody za sta a sta milionů, s nimiž se společnost vyrovnávala vždy velmi dlouhou dobu. Zmařené lidské životy však nenahradí nikdo! Člověk toho zvládne mnoho, ale příroda ho dokáže vždy překvapit. Zkrátka větru a dešti neporučí, ačkoli si to někteří nadutci leckdy s nesoudností sobě vlastní myslí. Proto si výše uvedená drsná fakta alespoň poněkud zjemněme pohledem na několi mnou pořízených snímků oné ledové krásy.
Nejnovější komentáře