Foto: J. Stretti-Zamponi: Mikulášský trh na Staroměstském náměstí; D. Guhryová
Autorka: Dagmar Guhryová
O proslulých vánočních trzích již řeč byla, ale já se k nim přesto ještě jednou vrátím svým krátkým „odskočením“ do historie předvánoční atmosféry Prahy dvacátých let. Takové trhy byly událostí náramnou, a to nejen pro lidskou drobotinu. Zprvu největší býval na Staroměstském náměstí, postupem času se začaly objevovat jarmareční krámky i na náměstí jiných.
Na Staroměstském náměstí se již začátkem prosince usadili prodejci ovoce, cukrovinek, perníku, své stánky tu rozložili mnozí kramáři, lidé se sem sbíhali z celé Prahy a čilý ruch tady panoval až do večerních hodin, zejména když se sem nahrnula studentská mládež, učňové, tovaryši, služebné dívky, které v tom málu volna vyběhly alespoň na chvíli pokochat se atrakcemi (pokud jim to ovšem povoleno bylo) a nechat se poškádlit rozvernými mladíky.
Krámky stávaly prý též v přilehlých uličkách, lidé, kteří po celý rok „škudlili“ penízky nyní pokukovali po perníkovém zboží, např. husarech, selkách, srdcích, stromcích či chaloupkách, sliny se jim sbíhaly nad tureckým medem a cukrovými špalky, praženými mandlemi, pečenými kaštany a voňavými uzenkami nebo párky. Prodavače hraček obklopovaly dětské postavičky s očima toužebně zahleděnýma na některou z vystavovaných hraček. Co když jim některou z nich Ježíšek přece jenom nadělí pod stromeček? Jak víme, nemálo dětí se muselo spokojit s drobnými, podomácku vyrobenými dárky, neboť peněz nazbyt doma nebylo a krků museli táta s mámou uživit beztak dost.
A nebyly tu jen krámky, také lidé z venkova sem zajížděli, aby tu prodali své výrobky vystavené třeba jen na dnem vzhůru obrácených nůších či na zem položených plachetkách, např. ony pověstné figurky z ovoce, těsta a dřeva, prodávali své výpěstky či třeba ozdobená březová košťata a metly, dřeváky, zavítali sem dráteníci, nožíři, košíkáři a hrnčíři, látky tu nabízeli drobní tkalci a další a další řemeslníci sem přijeli vydělat nějaký ten krejcárek, vždyť zima bývá dlouhá a nějak se přežít přece musí.
Takový trh se ovšem neobešel ani bez prodavačů všelijakých tretek, bez kejklířů, věštců, také flašinetář svým vyhráváním potěšil kolemjdoucí a něco málo na živobytí vydělal, rozhodně ale nesmělo chybět loutkové divadlo. Kdesi jsem se dočetla, že bylo čímsi zvláštní – prý se v něm hrávalo „Narození Páně“, kterému se přezdívalo „Jesličky“ a z nějž se dochovaly pouze útržky, neboť postupně upadalo v zapomenutí. Ale i tak díky za to. Dokonce se prý hrávalo na několika místech Prahy. Kromě toho se uskutečnila pro pobavení dětí a dospělých i další představení – a jak jinak, nesměl v nich chybět oblíbený Kašpárek. I takto si obyčejní lidé zpestřovali druhdy krušný život. Kulisy byly dílem rozličných dobrovolníků, ani loutkáři nebyli „profesionály“, přivydělávali si tak kupříkladu řemeslníci, kteří byli tou dobou bez práce.
Není rovněž bez zajímavosti, že se v krámcích ovocnářů objevily plody z jižní Evropy nebo exotických krajin. Málokdo si je však mohl dovolit, rozhodně se nekupovaly po kilech, jako je obvyklé nyní. Většina dětí – pochopitelně, poněvadž dospělí si je převážně odřekli – mohla pomeranče, citrony, banány, ananas, burské oříšky, mandle, kokosové ořechy, fíky, svatojanský chléb, lékořici alias sladké dřevo (a bůhví, co ještě) pouze okukovat. Když se nakupovalo, pak po kousku, oříšky do malých kornoutků, někdy i jen na ochutnání do dlaně. Spousta kupujících ani nevěděla, ze kterých končin ony plody pocházejí.
Rušno bývalo ještě na Štědrý den dopoledne, ale pak najednou vše ztichlo, prodavači a kramáři sbalili svá „fidlátka“, aby si i oni užili svátečních chvil štědrovečerních.
Poznámka pro představu
• Průměrná týdenní mzda za plné celoroční zaměstnanosti kolem roku 1926 činila třeba u takového kovodělníka přibližně 195 korun (NS RČS 1925–1929), a to byl na tom vcelku dobře v porovnání s dělníkem z textilky či zedníkem, kteří byli placeni velice mizerně. Kilogram chleba stál 3,40, kilo mouky přibližně 3 koruny, cukru 6,40, čtvrtka másla stála 6 korun, vejce téměř korunu, kilo vepřového asi 17 korun, kilogram kapra přibližně 16, boty 100. Z toho je zřejmé, že si v průměru pětičlenná rodina nemohla nijak zvlášť vyskakovat.
• Dle statistiky spotřebuje současný český občan ročně v průměru kolem čtyř kilogramů citronů a grapefruitů, jedenácti kilogramů pomerančů a mandarinek, deseti kilogramů banánů.
Nejnovější komentáře